Pohled: Isabella Marie Swanová

Zrovna jsme leželi v posteli a já vybírala film, který si pustíme. I když jsme předem věděli co to bude. Jak jinak než-li náš oblíbený film Twilight. S Barčou jsme do toho byli opravdoví blázni - dokonce jsme psali FanFiction, no a od té doby jsme si říkali našimi přezdívkami. Já jsem MyLoveIsTwilightSaga a Barča je LoveCullenka - naše jména jsou dlouhá a tak jsme si je zkrátili na LC a MyLS - leckdy si někteří lidé mysleli, že nejsme normální. A to jsme rozhodně nebyli. Pořád jme vymýšleli nějaké hovadiny a často jsme nebyli k zastavení.

,,Bože!" zavrčela LC a zmučeně se dívala na teploměr.
,,Co skučíš?" zepatala jsem se jí.
,, Mám zase 38,9!" zaúpěla a praštila sebou do postele. Čímž způsobila, že její hlava se neocitla v měkkých polštářích jak plánovala, ale na tvrdém nočním stolku.
Musela jsem se jí začít smát. Byla neuvěřitelné střívko.
,,To máš z těch tvých živých představ o Robíkovi." pleskla jsem jí po ruce.

LC se na mě naštvaně koukne a dál se věnuje čtením bulvárních plátků. Přejíždím si prsty po mé jizvě na prostředníčku.
LC zvedne hlavu a pak vstane. Vezme mou ruku do té své a přejíždí prsty po jizvě.
Je na ní vidět jak je v šoku. Totiž ta jizva je vždy o pár stupňů chladnější než teplota mého těla.

,,Kde jsi k tomu přišla?" kde jsem k tomu přišla?
,,Nevím, ale mám to už od děctví." pokrčila jsem rameny.
,,Vypadá to divně." LC zkoumala jizvu a různě otáčela s mou rukou.
"Hm. Třeba mě kousnul pes. Co já vím?" pokrčila jsem rameny a věnovala se filmu, který před chvíli začal.

LC na film zapoměla a pořád zkoumala mou ruku. Dokonce si na to vytáhla i lupu.
'Ta teplota s ní dělá věci' pomyslela jsem si.

,,Hele, nechceš ji třeba začít pitvat?" Vyjela jsem na ni, protože mě to už celkem otravovalo.
,,Ne, já jen... je fakt divná jako... " Co tím myslí? Vytrhla jsem ji moji ruku a začala ji sama zkoumat.
,,LC to je blbost!" schovala jsem ruku pod deku.

Vážně mne ta holka jednou dožene do blázince. No zrovna teď di něj fakt nemám daleko!
,,Že tě napadlo to samé co napadlo mne," zeptala se mne a v očích jí hrály jiskřičky vzrušení.
,,Jestli si okamžitě nevezměš ten paralen tak ti ho nacpu do krku. Myslíš na hlouposti." spustila jsem na ní.
A ona se tomu jen smála.
,,Ty vole ! LC neštvi. Tobě fakt hrabe! To si jako myslíš, že mne kousl upír a zrovna do prostředníčku?" smála jsem se na ní a v duchu doufala, že já mám pravdu.
,,No co já vím. Třeba tě nechtěl kousnout a ty jako drzá jsi na něj ten prostředníček ukázala a on ti nechal památku." řekla nevinně.
,,Už by jsi se na to Stmívání dívat neměla." řekla jsem pohoršeně a vypla jsem televizi.

Lehla jsem si do postela a chtěla spát. A celkem se mi to dařilo než jsem pocítila ostré jakési ostré hroty na mé kůži. Já tu holku zabiju.
,,Tak ty nedáš pokoj jo!"
,,Dám, když mi slíbíš, že až si pro tebe nějaký upír přijde tak mne kousneš taky!" hleděla na mne žalostným pohledem.

,,Fajn, až se ten upír ukáže a bude chtít dokončit moji proměnu, tak ti dám vědět." Odsekla jsem sarkasticky.
,,Ne, 'dám ti vědět' ty mě kousneš! Myslíš si, že ty budeš pěkně mladá patnáctka nadoživotí a já budu někde v padesáti chodit o čaganu? To jsi na omylu."
,,Víš,co? Já ho pošlu první za tebou." zakroutila jsem hlavou, otočila se na bok a doufala, že mi s tím dá pokoj.
,,Ne, to ne. Já... nechci být tady jediný upír. Takž první ty a potom já." Hm.
,,Víš co? Radši zajdu pro ten paralen." Vymotala jsem se z peřin a zamířila si to do koupelny, pro paralen.

Zrovna v ten okamžik se ozval zvonek v hale u dveří.

,,Jdu tam!" Křikla LC.

Z koupelny jsem slyšela, jak dupe po schodech a pak nějaký tlumený náraz.

,,Nic mi není! Jen jsem se mi do cesty postavily dveře." Ona je fakt blázen, ale přesto všechno bych ji za nic na světě nevyměnila.

Otevřela dveře a vydechla úžasem. Juj - to tam zase určitě stojí nějaký fešný chlápek a ona se ještě více potí.
,,LC zmiz z těch dveří.! Budeš mít ještě větší horečku a co já si pak s tebou počnu!" řvala jsem na ní. A šla se podívat vo jí tak ohromilo.
Stoupla jsem si vedle ní a sledovala její obličej. Vážně jí tekla slina nebo se mi to jen zdá? Její ruka mne šťouchla do boku a já sledovala její pohled. Na prahu dveří stál ten nejkrásnější stvoření jaké jsem, kdy viděla. Měl hnědé vlasy, které mu spadaly až na ramena a velice bílou kůži. Byla jak mramor a jeho oči byli zlaté?
,,ÁÁáá" otevřela jsem pusu a koukala jak JoJo! Má teplota stoupala a kalhotky mi začali vlhnout? Ježiši, co se to s tebou děje! zakroutila jsem hlavou.
,,Co-co si přejete?" vykoktala jsem ze sebe a ten chlápek se blaženě usmíval.
,,No jsem zástupce skautů a máme soutěž. A tak jsem se chtěl zeptat. Neudělali by jste pro tým Sladcí Medvídci službu a nekoupili si náš prací práše?" použil na nás pohled šťěněte.
,,Výtěžek půjde na Medvědy, aby se mohli více rozmnožovat. Chceme zabránit vyhynutí." usmál se na nás.
Šťouchla jsem do LC, které stále tekla slina. Fůj. měla jí teď až na krku a vůbec jí to nevadilo. Koupím jí bryndák!

,,No jasně. Přece nenecháme Emmettka, aby trpěl hlady."
Vážně to řekla nebo se mi to jen zdálo?
Upřímně! Doufala jsme v to druhé.
,,Tak koupíte si ten prášek?" opět se na nás usmál.
,,A když ano. Dostaneme jako bonus kousnutí?" zeptala se. Sáhla jsem jí na čelo. Ú ta horečka jí dává zabrat.
,,Ano samozřejmě. Sice to nepatří do sandartích požadavk, ale jak je libo." díval se na nás jak na psychopaty. A já se ani nedivila.
LC si odběhla pro peněženku a já se začala omllouvat.
Zaplatila za prášek podívala se na mě.
,,Ta jdi." vybídla mne. Chjo dělá si ze mě srandu, že jo?
Strčila do mě a ten chlápek se ke mne sklonil. Přitiskl si mne na svou chladnou hruď. A jeho rty bloumaly po mém krkku. Než jsem stačila cokoliv říci přisál se na můj krk. Bylo to něco krásného. Budu si muset vyměnit spodní prádlo.
Suše jsem konstatovala a dalá si užívala ten pocit.

Pak se odtrhl. Vzal si peníze a šel pryč .
Zabouchla jsem dveře a plahočila se zpět do postele. Tedy nejdříve do koupelny.
,,Nepálí tě nic?" zeptala se starostlivě.
Prošla jsem kolem zrcadla a tam jsem se zhorila.
Měla jsem přes půl krku strašlivého cucfleka!
,,LC seš mrtváááá!" zařvala jsem.

,,A já budu taky, až tohle uvidí máti!" šla se ze mě pára.
,,Já myslela... " jo, tak ona myslela.
,,Neměla bys myslet. Udělala jsem z nám blázny - což stejně jsme. Ale na druhou stranu... byl hezkej." co to zase plácám?
,,Ne, nebyl hezkej, teď se jdu umýt. Ty si sedni, seď a na nic nesahej. Mohla by sis ublížit." ukázala jsem jí schody, ona zamířila do pokoje a já do koupelny.
,,To snad neni možné." mumlala jsem si pro sebe, když jsem se sprchovala.
Jen letmo jsem zabloudila k oknu a tam stál nějaký chlap, ale nebyl ledajaký, byl překrásný. Jako ten Edward - bledý, mramorová kůže, nádherné zlaté oči - vlasy rozčepířené do všech stran.
,,Šmíráku!" zakřičelajsem. A vyběhla ze sprchy. To jsem si teda pomohla - nahá jsem běhala po koupelně a on ještě otevřel hubu.

,,Wau brácha říkal, že jste nadržené, ale až takhle." konstatoval

Bežěla jsem zpět do domu.
Za skřínějsem vyhrabala osušku, obmotala ji kolem sebe a nevěřícně na něho zírala, začínalo to ve mě vařit. už toho mám za dnešek fakt dost.

,,Nevím, kdo je tu nadržene ty... ty... no TY!"
,,Edward jméno mé." odpověděl
,,Edwarde." Edwrad? To mi něco připomná..kde jsem to jen slyšela.
,,Edward a jak dál?" Edward...Edward...sakra, jak jen je to příjmení?
,,Cullen." Bingo!
,,Ehm... nechceš jít dál?" Usmála jsem se jako měsíček na hnoji.

Edward přikývl, já se oblékla, a šla mu otevřít. Zavedla jsem ho do mého pokoje.
,,LC? Chci ti někoho předtavit." LC právě hleděla z okna na svalnatého kluka. Nebyl mu vidět obličej, ale to tělo bylo k sežrání.
Otočila se a zůstala stám s otevřenom pusou a potutelně se usmívala - jako dement.
,,To je jen chvilková demence." usmála jsem se na Edwarda a snažila se LC zase zprovoznit. Zase se vrátila do normálu.
,, Ty jsi upír?" vypadlo z LC a další slina. Už jsem to nevydržela a běžela do svého pokoje. Vyhrabala jsem bryndák něžela zpět. Hodila jsem ho po LC a ta se na mě pohoršeně dívala. Pohledem mi říkala ať z ní nedělám blbce!
,,Ne, nejsem upír." , ale tomu jsem už nevěřila ani já. Podívala jsem se na LC a ta měla na tváři samolibí úsměv. Oh né.. zase něco vyvede.

Odběhla do kuchyně. Nemohla jsem jí nechat bez dozoru. Bože dělá si srandu! Krve by se ve mne nedořezalo jak jsem se lekla. LC se usmívala a v ruce držela tátův sekáček na kosti.
,,Ježiši LC polož to!" zakřičela jsem na ní. Zatvářila se na mě. Jakože ,,Já nic já muzikant!" Jenže ona by toho byla schopná.. Sebrala jsem jí ho z ruky a ona popadla tu největší pánvičku, která stála na kamnech a utíkala za Edwadem.
,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ." řvala a najednou. * PRÁSK* ozvala se rána. Ani jsem nechtěla vidět co se stalo.
V tom LC propukla ve smích.
,,On je upír. On je upír!" řvala. Vběhla jsem za nimi a to co jsem vyděla mne málem zabilo. Edward stál na tom samém místě. LC dělala indiánské tance kolem něj v ruce držela pánvičku. Tedy, alespoň to co z ní zbylo. Pánvička byla rázem placatá a omastek byl naprorosto všude. Edward, který se tomu jen usmával měl na svých nádherných vlasech kus ryby.
Bože! Jak já byla ráda, že jsou naši pryč.
Ozval se zvonek. Než jsem stihla LC zastavit, tak běžela otevřít.
*PRÁSK.* ozvala se další rána.
,,Máme tu dalšího upíra." vběhla s křikem za námi a v ruce držela jen rukojeť. Šla jsem se podívat do chodby a viděla Emmetta jak stojí na prahu neschopný slova.

Zajímalo by mne, kdo byl ten chlap s tím práškem!

Seděla jsem na pláži a užívala si sluníčka. Tady ve Forks totiž sluníčko vysvitlo asi tak jednou za měsíc. Čekala jsem na svého přítele se kterým jsem už tři měsíce. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako jeho a to že už jsem měla opravdu hodně lásek. Některé byly dětské, některé dospělejší, ale pak tu byla ta, kterou jsem prožívala s Mikem.

S Mikem jsme se potkali jednu noc v klubu bylo to zrovna v den, kdy jsem se sem přestěhovala k mému otci, protože maminka se znovu vdala. Mezi mnou a jejím novým mužem to pořád vřelo. Nesnášeli jsme se. Vzpomínám si na každodenní hádky, kvůli každé kravině. Maminka to přehlížela, protože měla novou lásku a tak nechtěla vidět jeho nedostatky. Po více jak třech měsících společného soužití jsem toho měla dost a odstěhovala jsem se sem. Do městečka jménem Forks. Tedy to jsem si myslela, ale jak mi brzy vysvětlil můj bráška Jacob, tak jsme bydleli v Quiletské rezervaci v La Push. Jako novou a hlavně stálou členku kmene mě zasvětili tamní starší do dějin našeho kmene.

Vzpomínám si na večer, kdy nám vyprávěli ty legendy o studených, neboli o upírech. Říkejte tomu jak chcete. Toho večera jsem tomu nevěřila. Nevěřila jsem v existenci upíru. Pamatuji si jak jsme se u toho s Jakem nasmáli.

Ale i přes to, že jsme to nebrali vážně tak jsem musela mlčet jako hrob. Nikomu jsme nesměli říci o studených. Prý by hrozila válka.

Z mých úvah mě vyrušil vášnivý polibek na krk. Na mé tváři se objevil široký úsměv. Otočila jsem se a vášnivě ho políbila.

Dnes jsme měli výročí a tak jsem mu chtěla dát speciální dárek. Totiž sebe. Přesto, že je to dlouhá doba co jsme spolu, tak jsme se spolu ještě nemilovali a já se to rozhodla dnes změnit. Dokonce i počasí nám na to vyšlo. Den pro své první milování s mou láskou jsem si neuměla vybrat lépe.

"Jsi si jistá, že to chceš?" zeptal se mě s láskou v očích. Byl vždy tak starostlivý. Nebyl jak jiní kluci a i proto jsem ho milovala, že na mě nespěchal. Dával mi času kolik jsem jen potřebovala.
"Jsem si tím jistá tak, jako jsem si jistá, že tě miluji." usmála jsem se na něj a políbila ho na jeho mírně pokřivený nos, který ho dělal ještě více sexy.

V jeho očích se objevila touha a tak jsem neváhala a vášnivě se přisála na jeho rty. Opatrně mě položil na zem a lehl si na mě. Byla jsem tak vzrušená už jen tím, že jsem cítila jeho tělo na mém. Vášnivě jsme se líbali.

Naše vášeň vzrostla v zuřivost. Mé rty se pohybovaly v souhře s jeho. Tiskla jsem se stejně dychtivě na jeho tělo jako on na mé.

Musela jsem se usmát nad tím jak byl najednou nedočkavý. Škubl. A má blůza byla dole.

Mé ruce putovaly po jeho svalnatém těle a zastavily se u kalhot. Položila jsem ruce na jeho pásek a on se zajíkl tím návalem vzrušení. Usmála jsem se a jemně ho kousla. Trhla jsem a rozepnula jsem pásek.

Zrovna se chystal na mou sukni, když v tom.........

"Nééééé." zařval někdo z dálky. Mike ze mě ihned seskočil a podíval se směrem, kterým se ozýval ten zvuk.

Podívala jsem se také a viděla jsem svého bratra a otce jak za námi běží.

"Isabello Marie Swanová Blacková!" zahřměl. Vyděšeně jsem se na něj podívala.
"Okamžitě domů. A ty Miku z ní dej ruce pryč." varoval ho Jacob.

Dostala jsem vztek. Co mají do toho co zasahovat! Chtěla jsem ještě něco namítnou, ale když jsem viděla otcův naštvaný obličej tak jsem raději ustoupila. Naštvaně jsem si vzala blůzu a rozeběhla jsem se domů. Nevěděla jsem co se děje.

Byla jsem rozzuřená, jakmile jsem vběhla do svého pokoje tak jsem naštvaně třískla dveřmi až se vysypalo sklo.

Slyšela jsem dupot dvou párů nohou jak jdou po schodech. Nechtěla jsem s nimi mluvit a tak jsem zbaběle utekla do koupelny. Nechtěla jsem s nimi mluvit, protože bych jim řekla něco, čeho bych potom také mohla litovat.

I když se mi neustále pletli do života, tak jsem je měla moc ráda. Milovala jsem svou rodinu. A pravda byla taková, že jsem se nikdy skutečně dlouho na nikoho nezlobila.

"Bello, my se omlouváme, ale potřebujeme s tebou nutně mluvit, Jde tu o životy nás všech." prosil táta. Neměla jsem ráda, když používal tenhle tón hlasu, protože jsem mu vždy všechno odpustila a doslova skákala jak on pískal. Byla jsem prostě tátova holčička.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z koupelny, kde na mě už oba čekaly.

Podívala jsem se jim do tváře a oba měli zoufalé výrazy. Muselo to být opravdu něco vážného.
"Myslím, že by jsi se na to měla posadit." upozornil mě Jacob zdrceným hlasem. Věděla jsem, že takhle by jen tak nemluvil a tak jsem ho poslechla. Posadila jsem se na postel, ale ti dva na mě stále jen koukaly.

"Tak řeknete mi co se sakra děje, že jste nás přerušili ve vhodnou dobu?" řekla jsem ironicky a zároveň netrpělivě. Otec se zhluboka nadechl a spustil.

"Ano, také si myslím, že to byla vhodná chvíle...." začal
"Víš Bells, je mi to opravdu líto. Ani nevíš jak moc rád bych tohle změnil, ale nemůžu, nikdo nemůže."
"Tati." zavrčela jsem netrpělivě. Už jsem začínala mít strach, že je to něco s mojí maminkou a tím, že to prodlužovali mi moc nepomáhají.

"Promiň já jen nevím, kde bych měl začít."
"Vezmi to od začátku." navrhla jsem.
"Víš jak jsi přijela a mi ti vyprávěli ty legendy o studených?" zeptal se mě a já jsem přikývla.
"Jistě si vzpomínáš na tu smlouvu, kterou jsme se studenými uzavřeli. Na tu smlouvu o příměří."
Namáhala jsem si svou hlavu a nakonec jsem si na to vzpomněla. Zatajil se mi dech.
"Tati víš, že já tomu nevěřím." odsekla jsem. Ale teď bylo otázkou jestli jsem tomu skutečně nevěřila anebo jen tomu nechtěla věřit.

"Tak tomu věř. Je to prostě pravda! Rada starších vybrala tebe. Pozítří se provdáš za studeného!" vyštěkl na mě bez obalu Jacob. Šokovaně jsem na něj hleděla.

Nevěřila jsem tomu. To nemohla být pravda. Já a vdávat se? Ještě mi ani není osmnáct. Tak počkat? Není mi právě pozítří osmnáct?

Otec vrazil Jakeovi pohlavek a Jake se chytil za pusu. Po tvářích se mi kutálely slzy. Proč? To byla jediná otázka, která mi běžela hlavou.

Jacob ke mně přiskočil a začal mne objímat.
"Bellinko, já se strašně omlouvám. Nechtěl jsem to říci takhle. Ale jsem z toho strašně nešťastný." cítila jsem jak se chvěl. Neviděla jsem mu do tváře, ale určitě také plakal.

"Tati já nechci! Nechci se vdát za nějakého upíra! Miluji Mika." plakala jsem. Než jsem dořekla tuto větu tak se mi hlas třikrát zlomil.

"Já vím, já vím Bells. Ale nejde to změnit. Nezměním rozhodnutí starších. A závisejí na tom životy nás všech. Nechceme, aby byla válka. Studení jsou velmi těžcí protivníci. Ani nevíš jak moc mě to mrzí holčičko. Nejraději bych tě poslal zpět k matce, abys tohle nemusela udělat."

Podívala jsem se do těch očí, které jsem milovala a přitiskla jsem se ke svému otci. Byla jsem v jeho náručí asi hodinu a celou jsem jí proplakala.

"A víš co? Já nedopustím, abys byla nešťastná. Pojď sbal si věci a pojedeš pryč." řekl a pustil mě ze svého horkého sevření. Okamžitě vytáhl kufr a skládal mi do něj věci.

Kdybych byla sobecká, tak by to byl dobrý plán. Ale přesně jsem věděla co hrozí otci a Jakeovi, jestli se prokáže, že mě upozornili a pomáhali mi utéci. A to jsem nemohla dopustit.

"Né. Zastavte!” zastavila jsem se a pomalu jsem se chystala říci ty slova, která mě tak strašně pálila na jazyku.

"Nechci, aby se vám něco stalo. Zůstanu tu a provdám se za studeného.” jestli mě ta slova pálila na jazyku, tak to nebylo nic s porovnáním s tím, co jsem cítila, když jsem je vyslovila.

"Bells..." otočil se na mě otec.
"Ne, tati. Já už se rozhodla." přerušila jsem ho, aby nepokračoval. Snažila jsem se potlačit slzy. Chtěla jsem být silná. Chtěla jsem být silná, alespoň před nimi.

"Ani nevíš jak mě to mrzí. Večer je schůzka quiletů. Kde ti to bude sděleno. A víš, co teď budeš muset udělat?" zeptal se mě opatrně. Přesně jsem to věděla. Budu se muset rozejít s někým koho moc miluji a kdo miluje mě. Bude to těžké. Bolí mě jen na to myslet.
"Ano vím." vzdychla jsem.

Za třetí. Za třetí mi dala krásnou holčičku, holčičku jménem Renesmee. To je důvod proč ještě žiji, proč už jsem dávno nešel za Bellou. Mou milovanou Bellou. Protože mi dalo tento poklad. Poklad o kterém jsem nikdy nesnil. Ani jsem se nesnažil doufat v to, že bych našel lásku a něho u člověka, kterého budu milovat tak jako Bellinku, natož abych myslel na to, že budu mít dítě, holčičku, který bude opravdu naše.

Avšak Bella si ji moc neužila. Nepřišel jsem včas a Alice nic neviděla. Neviděla ty prašivé psy.

Stalo se to jedno odpoledne, bylo to zrovna v tu dobu, kdy se Bella zotavila z porodu. Prosila mě abych jí přeměnil ještě během porodu, ale já jsem nechtěl. Chtěl jsem nechat Charlieho a Renéé, aby si ještě užili Belly, alespoň dva měsíce. Nakonec bylo stanovené datum, protože se Bella dohodla s Carlislem. Obešla mě. Tenkrát jsem zuřil. Byla to naše první velký hádka od doby, kdy jsme se vzali. Nechtěl jsem, aby Bella přišla o život tak brzy.
Ale ona byla tvrdohlavá.
Teď lituji a každý den se mučím myšlenkou, že přeci kdybych jí přeměnil hned po porodu, že by tu mohla být s námi. Mohla tu teď sedět se mnou a s naší krásnou dcerou.
Mohl jsem jí držet v náručí. Líbat jí. Užívat si její přítomnosti a lásky.

Ale místo toho jsem dopustil, to aby zemřela. Nikdy si to neodpustím.
Všechno se seběhlo tak rychle. V den, kdy byla přeměna dokončena, jsme jí drželi dále od Renesmee, měli jsme strach, že když je v ní kousek Bells, tak aby jí nepřitahovala její krevent. Ale Bella nás překvapila, nechovala se jako normální upír, nechovala se jako novorozená. Byla velice rozumná. První co udělala, bylo to, že mě políbila. Cítil jsem z ní ten chtíč po mně. Byl jsem tenkrát velice rád. Ten pocit, že její prioritou nebyla krev, ale já byl k nezaplacení. Bylo to jako, kdyby jste upírovi vrátili jeho bijící srdce. Nepociťovala žízeň, dokavaď jsme jí to nepřipomněli. Tedy spíše Jasper, který z toho byl pěkně neklidný a každým okamžikem očekával, kdy na to dojde. Ale k naší radosti nedošlo. Carlisle došel k názoru, že to bude nejspíše její dar, který s přeměnou ještě zesílil. Jak mě mrzelo, že ani když byla jako my, jsem jí nemohl číst myšlenky. Ale ona to tak měla ráda. Byla ráda, když mohla mít tajemství. Byla tak šťastná.

Domluvili jsme se, že půjdeme na první lov. Jen já a Bella. Udělalo jí to nesmírnou radost. Upřímně se zhrozila, když jsem jí řekl ať skočí z okna. Ptal jsem se jí jestli nechce odnést a Emmett měl z toho vánoce.
Ale Bella to k jeho radosti neudělala. Skočila a za skoku se zhrozila co jí to Alice dala za boty. Když měkce přistála tak si je sundala a hodila zpět Alice, který z toho byla rozčílená.

Naučil jsem jí jak má lovit. Vypadala u toho nádherně. Místo toho abych lovil já sám, tak jsem ji pozoroval. Pozoroval jsem pečlivě, každý její pohyb, překvapila mě tím, jak to zvládla. Byla tak perfektní a tak sebejistá. Mrzelo jí, že jsem stále rychlejší i když je novorozená, ale vzápětí se jí nálada vrátila při zjištění, že skáče dál něž já a hodně toho využívala.
Když jsem lovil já, tak jsem cítil jak mě pozoruje jak se její krvavé oči snaží zachytit každičký můj pohyb.
"To není fér tvé oblečení je v celku.” zakabonila se a já se rozesmál. Setřel jsem si z koutku úst poslední kapku krve a šel za ní. Objal jsem jí kolem pasu a políbil. Už né něžně, už né s opatrností, abych jí něco neudělal. Ale dravě a velmi vášnivě. Překvapilo jí to, ale ani ona nebyla pozadu.

"To je to staletí praxe lásko.”šeptl jsem jí do ucha a nemohl si nevšimnou jak se zachvěla, když jsem jí řekl ´lásko´.
Znovu se vrhla na mé rty a já skončil na zemi. Rukama mi jezdila po celém těle. I přes mé citlivé místo. Projel mnou chtíč, tak strašně velký.
"Renesmee.”zašeptal jsem. Předtím byla důležitější naše dcera než náš chtíč. Tenkrát jsem si bláhově myslel, že na sebe máme ještě fůru času.

Bella kývla hlavou a bleskově byla na nohou. Podíval jsem se na její oblečení, které bylo roztrhané. Skoro nic z jejího  nádherného těla nebylo zakryto. Podívala se na své oblečení a zajíkla se. Kdyby nebyla upír tak by byla zcela jistě červená. Usmál sem se a sundal si svou košili. Nechtěl jsem, aby se styděla a za druhé jsem nechtěl, aby doma mužská část obyvatelstva našeho domu viděla to co, patří jen mě.

"Dáme si závod.” vykřikla nadšeně.
"Už zase?”
"Ano, tentokrát tě porazím.” zasmála se a vyběhla. Zakroutil jsem hlavou a vyběhl také.

Chtěl jsem jí udělat radost, a tak jsem se schoval do křoví ve smyslu, že až poběží nazpět, že jí vylekám.
Čekal jsem tam minutu,dvě ---pět. Začalo mi to být podezřelé už měla dávno běžet zpět.

Vyskočil jsem z křoví abych se porozhlédl a ve stejný okamžik jsem zaslechl bolestný výkřik. Na nic jsem nečekal a vyběhl tím směrem.

To co jsem viděl bylo strašné. Viděl jsem dva vlky jak se sklánějí nad jejím tělem. Jak ho trhají na kousky.

"nééééééééé.” zařval jsem. Rozeběhl jsem se k nim, ale oni si mě všimli a utekli. Chtěl jsem je zabít, ale teď byla důležitější Bella. Skláněl jsem se nad tím co z ní zbylo a snažil jsem se jí dát dohromady. Slzy, které mi poprvé tekli od dob, co jsem upír byli krvavé.

"Néé, Belli, lásko néé. Miluji tě. Tak moc tě miluji. Co teď budu dělat. Néé.Prosím né. To, to není možné. Já tomu nevěřím. Belli. Lásko.” křičel jsem a vzlykal. Rozeběhl jsem se a do všeho mlátil. Snažil jsem se vybít ten vztek, ale bolest neustupovala.

"Edwarde.” zařvala Alice.
"Edwarde, odpusť já-já nic neviděla. Neviděla jsem ji.” vzlykala Alice a padla se mnou na kolena.
"To není tvá chyba. Měl jsem na ní dát pozor. Alice, co bez ní budu dělat? Miluji ji.Tak strašně moc.” plakal jsem na jejím rameni. Za nedlouho se na louce sešla celá rodina a v hrůze se dívali na tu scénu.

Vstal jsem už jsem nevydržel jejich myšlenky. Rozhodl jsem se jít do Voltery, kde bych žádal Ara o smrt.
"Edwarde to snad nemyslíš vážně!” zařvala na mě Alice. No samozřejmě už to viděla.
"Já bez ní nemůžu žít. Nechej mě jít. Už nemám pro co žít. Ztratil jsem smysl mé existence, ztratil jsem řenu, kterou budu vždy milovat. Tak strašně moc to bolí.Copak to nechápeš? Nechápeš jak mi je? Nechápeš jak mi je, když takhle vidím její mrtvé tělo? Nejsou tohle dostatečné důvody co, Alice?” řval jsem. Na konci jsem už nemohl a opět bezmocně padl na kolena.

Vzlykající Esmé Ke mně doběhla a objímala mě. Také plakala. Cítil jsem tu bolest. Jasper to po chvíli nevydržel a musel pryč. Nechal jsem ho a nebyl jsem na něj naštvaný. Nedivil jsem se mu. Tolik bolesti co tam  tu chvíli muselo být.

"Ty máš pro co žít” Zapomněl jsi? Zapomněl jsi na Renesmee? Na vaši krásnou dceru? Chceš, aby přišla i o otce?” křičela na mě stejnou vahou.

pohled: Isabella Marie Swanová